BEZ ČERNÝ KVĚT

Kód: 1402/50G
1 hodnocení
od 32,50 Kč

Zvolte variantu

Bez černý je 1,5 až 5m vysoký keř, občas může dorůst až do podoby stromu a výšky až 10m. Roste téměř v celé Evropě. V ČR můžeme bez černý najít na okrajích lesů, podél cest, na pasece apod. Sbírá se jeho květ nebo plody.

Detailní informace

váha: 50g
Skladem | 1402/50G
32,50 Kč
váha: 100g
Skladem | 1402/100
55 Kč
váha: 250g
Skladem | 1402/250
122,50 Kč
váha: 500g
Skladem | 1402/500
235 Kč
váha: 1000g
Skladem | 1402/50G2
450 Kč

Detailní popis produktu

Popis:

Vytrvalý, obvykle 1,5 až 5 m vysoký keř, občas ale i až 10 m vysoký strom. Listy vstřícné, řapíkaté, lichozpeřené, s 3 až 7 lístky, jež jsou kopinaté až vejčitě kopinaté, krátce řapíčkaté, na okraji pilovité, na vrcholu zašpičatělé, zejména na rubu chlupaté, po rozemnutí mírně páchnoucí. Květy uspořádány v hustých, vrcholových, plochých chocholících o průměru 10 až 25 cm, 5četné, bílé až nažloutlé, vonné. Plodenství nící, plodem je 5 až 8 mm velká černá bobule, tzv. bezinka. Kvete v VI až VII.

Stanoviště:

Okraje lesů, paseky, světlé listnaté a lužní lesy, křoviny, podél cest, lidská sídla, skládky, zahrady, rumiště, podél vodních toků, na půdách vlhčích, dusíkatých, humózních.

Rozšíření:

V ČR vyjma nejvyšších poloh hojně. Celkově roste v téměř celé Evropě kromě části Skandinávie a většiny Ruska, na východě po Kavkaz, Černé moře, Malou Asii, Arménii a Írán, pěstován nebo zavlečen i v dalších částech světa.

Léčitelství:

Sbírá se květ (Flos sambuci) nebo plody (Fructus sambuci), někdy se sbírávaly i listy, kůra nebo kořeny. Květy se sbírají za suchého počasí nejlépe před jejich úplným rozvitím. Suší se co možná nejrychleji ve stínu nebo za umělého sušení při teplotách do 40 °C, před úplným usušením se obvykle sdrhují, aby se zbavily silných stopek. Usušenou drogu je třeba chránit před vlhkostí, aby nezhnědla. Plody se sbírají za plné zralosti a suší se stejně jako květ. 
Květ obsahuje glykosidy (např. rutin a sambunigrin), cholin, aminy, organické kyseliny, sacharidy, třísloviny, sliz, saponiny, trochu silice a jiné látky. V plodech jsou přítomny antokyanová barviva, organické kyseliny (např. kyselina jablečná, citronová, kozlíková, octová, vinná, propionová), cukr, třísloviny, silice, hořčiny, pentosan, tyrosin, vosk, guma, pryskyřice, vitaminy (hlavně A a B), silice aj. Kůra a listy jsou jedovaté! Listy obsahují toxický glykosid sambucinigrin a alkaloid sambucin, v kůře jsou přítomny třísloviny, alkaloid a pryskyřice, jejíž působení je značně drastické. Otravy se projevují silným zvracením, průjmem, nechutenstvím a celkovou slabostí. Stejné příznaky se ale mohou objevit i při extrémním předávkování bezovými plody.
Květy působí potopudně, močopudně, snižují horečku a příznivě působí na cévní stěny. Podávají se proto zejména při nachlazení a při chorobách cév. Plody bezu působí analgeticky, osvědčily se zejména při migrénách, neuralgiích, při bolestech trojklaného nervu, páteře či kloubů (zde působí i protizánětlivě), příznivě působí i při křečích trávicího ústrojí a při nadýmání. Listy lze použít zevně ve formě zábalu např. při revmatismu, podle některých autorů působí i protinádorově na zevně přístupné nádory, kašovitý obklad z listů údajně dokáže "vytáhnout vodu z kolena", vnitřně ve formě nálevu čistí krev a užívají se i jako součást čajů proti akné. Při předávkování však může vnitřně podaný bezový list (a stejně tak kůra) vyvolávat zvracení a těžké průjmy!
Květ se podává v nálevu, z plodů je nejlépe použít čerstvou vymačkanou šťávu (šťáva se převaří, smíchá se v poměru 6:1 se 40% lihovinou (např. vodka), přidá se trochu kyseliny citrónové a 15 minut se sterilizuje - podává se pak 8 až 10 polévkových lžic denně po dobu 2 až 3 týdnů), případně se z usušených plodů připravuje odvar. 
Informace v tomto odstavci čerpány převážně z: J. Janča, J.A.Zentrich: Herbář léčivých rostlin, díl 1.

Další užití:

Z plodů bezu se připravuje bezinkové víno, zavařeniny, povidla, šťáva či likéry, někdy se užívají i k dobarvování vína a jiných potravinářských výrobků, v minulosti se užívaly i k barvení látek. Květy se užívají k přípravě nápojů, lze je i pojídat smažené (tzv. kosmatice), chutnají však nevalně (alespoň mně).

Pěstování::

Kromě přírodní formy se bez pěstuje i v několika okrasných odrůdách (např. zakrslé odrůdy, s převislými větvemi, s různě zbarvenými lístky či lístky různých tvarů, plnokvěté odrůdy, odrůdy s různě zbarvenými plody). Bez vyžaduje dusíkatou, humózní a vlhčí půdu, stanoviště může být slunné i stinné.

Bez v Českém herbáři z roku 1899:

Bez černý (Sambucus nigra), jest keř nebo strom s větvemi široko rozkladitými, bílou dření naplněnými. Květy stojí v obšírných, plochých latách; malé kulaté bobule jsou černé.

Roste v houštích a sází se v zahradách; kvete v červnu a červenci. Květy silně páchnoucí suší se a slouží za thé; také se jídají pečené, jakož i bobule. — Bezinkový syrup radí se proti nastuzení; přílišná dávka způsobuje průjem. Květ čerstvý ve víně omočený dává se na hlavu (na čelo), když někdo nemůže spáti nebo má bolení hlavy. Bezinkami barví se také víno; šťávou z listí kůže.

Květy v mléce vařené ženou na pot; thé bezové nehodí se pro mladé a krevnaté osoby; způsobí snadno horečku neb zánět. Nejlépe jest, užívá-li se jen při nastuzení.

Květ svaří se s vepřovým sádlem, což protlačeno skrze plátno, dá léčivou masť.

Ve zvěroléčitelství užívá se bezu proti zimnici, hostci, proti křečím, kolice, ale hned při vzniku těchto neduhů, poněvadž později málo již prospívá. Koním a skotu dává se 30—90, ovcím a prasatům 15—30 gr. vždy za 1—2 hod. jako odvar, jenž míchá se s octem, heřmánkem, kozlikem a j. Zevně přikládá se listí při zánětech, zvláště očí a přidává se nějaká bylina narkotická; vlažný odvar užívá se jako vodička oční (k čemuž lze přidati olověný cukr a j.).

Buďte první, kdo napíše příspěvek k této položce.

Přidat komentář
Nevyplňujte toto pole: